Absorbovaná dávka

Absorbovaná dávka je definována jako podíl střední sdělené energie dε, předané ionizujícím zářením látce v malém prostoru a hmotnosti této látky dm. Její jednotka je v SI soustavě J/kg, užívá se ale označení Gy - Gray

Aktivita

Aktivita A [Bq] vyjadřuje počet radioaktivních přeměn daného radionuklidu za jednotku času.

Alfa

Záření alfa je složeno z jader Helia (částice alfa). Částice alfa je složena ze dvou protonů a dvou neutronů. Vyznačuje se vysokou ionizační schopností, tj. schopností vytvářet velký počet páru elektron-iont podél své dráhy letu látkou. Dosah alfa částic je velmi krátký, ve vzduchu několik centimetrů, v tkáni desítky mikrometrů.

Beta

Záření beta jsou částice (elektrony nebo pozitrony), které jsou vysílány radioaktivními jádry prvků při přeměně beta. Nesou kladný nebo záporný elektrický náboj a jejich pohyb může být ovlivňován elektrickým polem. Pronikavost je větší než u alfa částic (dosah ve vzduchu okolo 1 metru).

Dávka

Dávka je zde zkrácené označení efektivní dávky.

Efektivní dávka E [Sv, Sievert] – ekvivalentní dávká upravená na citlivost tkáně k ionizujícímu záření pomocí tzv. tkáňového váhového faktoru. Tkáňový váhový faktor zohledňuje rozdílnou citlivost lidských tkání a orgánů k ionizujícímu záření.

Efektivní dávka

Efektivní dávka E [Sv] – ekvivalentní dávká upravená na citlivost tkáně k ionizujícímu záření pomocí tzv. tkáňového váhového faktoru. Tkáňový váhový faktor zohledňuje rozdílnou citlivost lidských tkání a orgánů k ionizujícímu záření.

Ekvivalentní dávka

Ekvivalentní dávka HT [Sv, Sievert] - absorbovaná dávká upravená na radiační účinnost ionizujícího záření pomocí tzv. radiačního váhového faktoru.

EOAR

Ekvivalentní objemová aktivita radonu aekv, EOAR, [Bq. m-3] vyjadřuje souhrnně objemové aktivity krátkodobých produktů přeměny radonu – 218Po, 214Pb, 214Bi. Je dána váženým součtem: aekv = 0,106a1 + 0,513a2 + 0,381a3, kde a1, a2, a3 jsou objemové aktivity 218Po, 214Pb, 214Bi.

Gama

Gama záření je složeno z proudu fotonů (elektromagnetické záření). Je výrazně pronikavější než alfa a beta záření, ve vzduchu i několik km, v tkáni centimetry. K jeho odstínění je zapotřebí vysokohustotní materiál (kov, beton).

Koncentrace

Ve spojení s radonem - Objemová aktivita radonu, OAR [Bq.m -3] vztahuje aktivitu radonu na jednotkový objem.

OAR

Objemová aktivita radonu, OAR [Bq.m-3] vztahuje aktivitu radonu na jednotkový objem.

Plíce

Párový orgán, který umožňuje výměnu plynů mezi krví a vzduchem. Plíce savců včetně člověka se skládají z miliónů tenkostěnných váčků, plicních sklípků, alveol, které jsou opředeny krevními kapilárami. Do alveol se dostává vzduch, kyslík difunduje do krve v kapilárách, naopak oxid uhličitý se dostává do alveol a při výdechu odchází z těla ven.

Pluton

Pluton je označení pro geologické těleso magmatického původu, které vzniklo výlevem žhavého magmatu, název dostalo podle římského boha podzemí Plúta. Více na www.geology.cz

Poločas

Poločas přeměny (T1/2) označuje dobu, za kterou se samovolně přemění polovina z celkového množství příslušného radionuklidu. Pro konkrétní radionuklid je konstantní. Poločas přeměny 222Rn je 3,8 dne, poločas přeměny 226Ra je 1600 let, poločas přeměny 238U je 4,46 miliardy let.

Radioaktivita

Radioaktivita je schopnost některých atomů (radionuklidů) se samovolně přeměňovat na jiné atomy (nuklidy/radionuklidy). Přeměna je doprovázena emisí radioaktivního záření (alfa, beta, gama), štepných prduktů, protonů nebo záchytem elektronu.

Radionuklid

Nestabilní nuklid podléhající radioaktivní přeměně.

Nuklidy jsou atomy, které mají stejný počet protonů a nukleonů (protony, neutrony) v jádře.

Rádium

Rádium, chemická značka Ra, lat. Radium je 6. z řady kovů alkalických zemin, silně radioaktivní prvek, vznikající v rozpadové řadě uranu a thoria. V problematice radonu nás zajímá izotop 226Ra, který se radioaktivně přeměňuje na radon (222Rn).

Radon

Chemická značka Rn, lat. Radonum je nejtěžším prvkem ve skupině vzácných plynů, je radioaktivní a nemá žádný stabilní izotop.

Uran

Radioaktivní chemický prvek, kov, patří mezi aktinoidy. Prvek objevil v roce 1789 Martin Heinrich Klaproth.